Pro výbor PIARC, který se před několika lety přejmenoval na „Výbor pro provoz silničních tunelů", jsou provoz a údržba zjevně velmi důležité.
Provoz a údržba zahrnují tři základní okruhy činností:
Efektivní provoz a součinnost různých stran podílejících se na správě tunelu a krizovém řízení jasně podmiňují bezpečnost a komfort uživatelů i provozovatelů v podmínkách běžného provozu i v případě nehody.
Direktiva 2004/54/CE pro "Minimální požadavky na bezpečnost v tunelech transevropské silniční sítě" v evropském kontextu jasně stanovuje, že bezpečnost nezávisí jen na konstrukci a vybavení, ale prokazuje i zvláštní význam činností souvisejících s provozem a údržbou.
Aby byl silniční tunel úspěšně a efektivně řízen a spravován, je třeba stanovit provozní činnosti a organizace za ně zodpovědné tak, aby se zajistilo, že všechny činnosti budou vykonávány v souladu a bezpečně (oddíl Provozní úlohy). Úroveň bezpečnosti poskytovaná uživatelům závisí významně na konkrétních parametrech tunelu, ale závisí také na provozních postupech a lidech, kteří mají tunel na starost.
Zodpovědní účastníci nemusí nutně patřit ke stejné organizaci, účastníci a jejich úlohy se mohou dost lišit. Například za normálních podmínek má dopravu na starosti dopravní policie, ale občas tuto činnost vykonává správce komunikace a v některých případech jsou určité činnosti svěřeny soukromé společnosti/ operátorovi. Navíc některé činnosti (např. řízení dopravy) může vykonávat větší počet organizací (provozní personál, policie, subdodavatel), takže relativní role a konkrétní zodpovědnost musí být jasně stanoveny, stejně tak jako doporučení pro optimalizaci postupů stran účastnících se provozování tunelu a míra jejich spolupráce (oddíl Provozovatelé tunelu).
V každém případě musí být definována organizace provozu a jeho koordinace mezi všemi zúčastněnými stranami, psané postupy a protokoly musí být stručné a jasné, aby byly snadno srozumitelné všem stranám a jasně aplikovatelné i v krizových situacích.
Organizace provozu se může podstatně lišit tunel od tunelu; v důsledku toho lze jen obtížně definovat nějaký jednotný rámec. Je proto vhodné posoudit pro každý tunel nebo skupinu tunelů nejvhodnější typ organizace, který je aplikován v běžném provozu i v případě nouzových situací (oddíl Organizace provozu).
Dále je bezpodmínečně nutné stanovit standardní operační postupy a minimální provozní podmínky a nouzové plány. Je to skutečně zásadní krok při plánování provozních reakcích na možné krizové situace v tunelu, pro různé typy událostí je třeba mít připraveny konkrétní odpovídající postupy (oddíl Provozní instrukce).
Správa a každodenní provoz, stejně tak jako údržba tunelu, vyžadují vysoké provozní náklady a požadavky na financování. Ve skutečnosti jsou z provozního hlediska tunely jedním z nejnákladnějších prvků silniční sítě (s ohledem na spotřebu a potřebu energie, personálu a sledování). Definice a optimalizace jednotlivých složek nákladů tunelu a náležitá doporučení, jak je snížit, byly zkoumány tunelovým výborem PIARC. Je třeba zvážit efektivní využití energie a postupné snižování energetické spotřeby, zvlášť s ohledem na zajištění udržitelnosti provozu silniční sítě (oddíl Provozní náklady).
Posledním zásadním cílem je zajištění odpovídající úrovně kvality služeb pro uživatele. Dosažení tohoto cíle očividně závisí na charakteru a celkovém fungování zařízení a vybavení. Fungování vybavení často záleží na tom, jak je tunel spravován personálem tunelu ve smyslu časového využití a vhodnosti. Proto je nutné, aby byl personál určený k jednotlivým úkolům dobře vybrán a vhodně školen jak při převzetí úkolů, tak průběžně po celou dobu působení ve funkci (oddíl Nábor zaměstnanců).
Úroveň bezpečnosti a dopravní kapacita podléhají změnám souvisejícím s dopravní sítí i s vlastním vývojem dopravy. Provozovatel tunelu může být občas nucen provést menší nebo větší změnu v systému nebo v kriteriích řízení, aby se s těmito změnami vyrovnal. Je tudíž nutné sledovat změny a nehody prostřednictvím informací a zpětné vazby za účelem soustavného a systematického zlepšování provozu tunelu.
Provozovatel potřebuje získávat z provozu zpětnou vazbu, která mu umožní rozhodovat o zlepšeních (oddíl Zkušenosti z provozu).
Konstrukční prvky i technické vybavení vyžadují pravidelnou údržbu. Jejím cílem je zajistit podmínky pro bezpečný provoz pro veřejnost tím, že je tunel udržován ve stavu odpovídajícím stanoveným bezpečnostním standardům (Oddíl Údržba zařízení). Stanovili jsme obecná doporučení pro údržbu v tunelech i konkrétní prvky a jejich zařízení.
Pokud vybavení tunelu přestává vyhovovat potřebám provozovatele nebo zákonným požadavkům, nebo pokud se změní charakter či objem dopravy, může být nutné tunel rekonstruovat nebo renovovat. Pro oblast renovace stávajících tunelů jsme definovali doporučení týkající se hlavně opatření pro snadnější řízení dopravní sítě, spolehlivosti vybavení, jeho životnosti a nákladů na celý životní cyklus (Oddíl Provoz během údržby).
Kapitola 4 se v současné podobě vztahuje k tunelům střední a větší délky, se středními a vyššími intenzitami dopravy, které leží v místech, kde je možná rychlá záchranná akce. Provoz v takových tunelech je organizován specifickým způsobem, který se vztahuje k jednomu tunelu nebo ke skupině tunelů v rámci jedné silniční sítě.
Oddíl Krátké zatížené tunely představuje zvláštní podmínky týkající se krátkých nebo velmi málo zatížených tunelů či samostatných tunelů v řídce osídlených oblastech.
Tuto kapitolu napsala Pracovní skupina 1 výboru C4 (2008-2011), v níž:
Obecně řečeno jsou tunely považovány za část silniční sítě, která může zajistit vhodnou nebo dokonce vyšší úroveň bezpečnosti, nicméně případné následky konkrétních událostí (porucha, nehoda nebo požár) mohou být mnohem závažnější než pod širým nebem. Navíc tím, že jsou velmi často spojnicemi částí sítě a občas i úzkým hrdlem na síti, může každé jejich úplné i dílčí uzavření vést k závažným narušením dopravy nebo nutit uživatele k velmi dlouhým objízdným cestám.
Z těchto důvodů musí provozovatelé a silniční orgány zajistit provozní kontinuitu a bezpečnost silničních tunelů. Musí tudíž uživatelům zaručit takový průjezd tunelem, který kvalitou služby a bezpečnosti plně odpovídá platným předpisům.
Podle národních předpisů musí dopravu v tunelu (a na trase, která tunelem vede) řídit správce tunelu a policie. Přesněji řečeno - musí se starat o bezpečnost uživatelů tunelu a osob v tunelu pracujících (provozní personál, subdodavatelé, atd.). V některých zemích je za celkové řízení dopravy a dopravní dozor zodpovědná policie, zatímco správce má na starosti provozní úkoly jako údržbu, provoz zařízení tunelu, dopravní sledování a asistenci.
Obecně řečeno mají operátoři (personál správy) tyto základní úkoly:
Technická zpráva 05.13.B "Dobré návyky provozu a správy silničních tunelů" se této problematice věnuje v částech 2 a 4.
Řízení procesů silniční dopravy je velmi komplexní úkol. A je ještě složitější, pokud uvažujeme silniční dopravu v prostředí tunelu. Část této složitosti vyplývá ze skutečnosti, že dovednosti a kompetence potřebné pro řízení tunelů jsou rozděleny mezi řadu služeb. Proto je součinnost všech zúčastněných stran nezbytným předpokladem pro kvalitní a účelnou spolupráci na zajištění optimálního řízení dopravy a zvládání všech eventuálních situací. Koordinaci normálně zastřešují místní nebo ústřední orgány, které celý proces koordinují a v závěru dokumentují výsledky programů tak, jak byly schváleny mezinárodními výbory.
Hlavními účastníky, kteří v tomto rámci musí spolupracovat, jsou:
Technická zpráva 2007R04 "Průvodce organizací, náborem a výcvikem provozního personálu tunelu" podrobněji rozebírá organizační úkoly.
Provozní úkony (provoz, údržba, atd.) je možné považovat za obdobné pro celou řadu tunelů, dokonce i tehdy, je-li interní organizace dotčených společností v souvislosti s předpisy státu, na jehož území působí, velmi odlišná a různé úkony jsou prováděny buď správci tunelů, nebo dalšími stranami.
V některých případech může mít veškerý personál na starost jedna organizace.
V jiných případech se o provozní činnosti může dělit několik veřejných i soukromých organizací. Vlastník tunelu nebo silniční správa mohou například pověřit různé veřejné orgány či soukromé společnosti zodpovědností za výstavbu a provoz tunelu jako celku nebo za konkrétní provozní úkony (např. údržbářské práce mohou být svěřeny smluvním dodavatelům).
Opatření plánovaná pro zvládání nehod se mohou lišit v závislosti na národní regulaci a také podle místních potřeb jednotlivých tunelů. V důsledku toho může být v souvislosti s místními předpisy různá organizace používaných opatření ze strany provozovatele a dopravní policie.
Ačkoliv jsou koncepce jednotlivých států dosti odlišné, lze obecně vzato strukturu provozování rozdělit do tří/čtyř základních skupin:
V některých případech lze záchranné složky považovat za součást provozního personálu.
Technická zpráva 2007R04 definuje organizaci provozování tunelu podrobněji v kapitole 4 "Provozní personál: úkoly a zařízení".
Každý správce tunelu vytváří a aktualizuje souhrn postupů (někdy nazývaný „provozní pokyny"), definujících cíle a kritéria akcí, které mohou provádět interní dodavatelé služeb, které mohou ovlivnit provoz tunelu nebo silnice. Musí být zohledněny všechny druhy provozních událostí, včetně rutinních obtíží, větších nehod a krizí. „Provozní pokyny" obsahují základní akce, které je třeba provést, i se souvisejícími postupy a existujícími omezeními.
Personál provozovatele tunelu potřebuje také krizový plán jak pro zásah v případě silniční nehody, tak pro případ technického selhání vybavení tunelu. Tento plán obvykle splňuje předepsané požadavky a zahrnuje provozní postupy a pokyny, týkající se přinejmenším personálu tunelu a osob zasahujících v případě nehod či technických poruch. Postupy pro záchranné zásahy by měly být koordinovány s těmi, které používají krizové a záchranné služby. Podrobný obsah plánu může být stanoven v národních pokynech a direktivách jednotlivých zemí a musí být přizpůsoben technickému a organizačnímu rámci tunelu.
Organizaci provozu definuje podrobněji Technická zpráva 2007R04 v kapitole 4 "Provozní personál: úkoly a zařízení".
Zkušenosti ukazují, že kilometr silnice v tunelu je vždy nákladnější než kilometr stejné silnice na povrchu. U podzemních konstrukcí můžeme najít několik systémů a vybavení, které se montují buď pro zajištění bezpečnosti v normálních provozních podmínkách, nebo pro zlepšení ochrany a evakuace uživatelů a záchranných týmů v případě krizové události, nehody nebo požáru. Tato opatření vyžadují nejen značné investiční náklady, ale zejména vysoké náklady na provoz a údržbu. Úlohou správce tunelu je tedy zajistit bezpečnost a souvislost provozu v kontextu kontrolovaných nákladů.
Pokud by byly projekt a výstavba tunely provedeny na nízké kvalitativní úrovni, nemusí ani vysoký standard provozování tunelu umožnit optimalizaci provozních nákladů. Provozní náklady tedy musí být významným kritériem v jednotlivých fázích přípravy projektu i v průběhu prováděných prací, řešení potenciálních problémů musí být stanoveno před tím, než se tyto problémy projeví v provozní fázi.
Provozní aktivita musí být navržena na odpovídající úrovni, aby se zajistilo, že nedojde ke snižování očekávané životnosti vybavení. Životní cyklus zařízení v tunelech je zpravidla kratší než v jiných prostředích, protože atmosféra v tunelu působí výraznější korozi.
Technická zpráva 05.06.B "Silniční tunely: snižování provozních nákladů" je plně věnována provozním nákladům a zejména jejich snižování.
Úkoly svěřované provoznímu personálu jsou s ohledem na bezpečnost a efektivitu provozu velmi důležité. Jejich význam i náročnost stále stoupají - tak jak roste rozsah provozních obtíží v porovnání s čistě technickými problémy i složitost provozních systémů.
Osoby zodpovědné za provoz tedy musí splňovat následující požadavky:
Během náboru je třeba přesně definovat požadovanou kvalifikaci pro budoucí operátory s přihlédnutím k charakteru jejich provozních úkolů. Nemělo by se zapomínat, že navzdory obecné podobnosti plněných úkolů, nemusejí osoby, které je vykonávají, nutně patřit v jednotlivých státech ke stejnému druhu organizací. Jejich dovednosti a způsobilost by však měly být podobné.
Při navrhování výcviku personálu (vstupního i trvalého, průběžného), je třeba vyřešit dva základní problémy:
Nejsou-li pro obsah výcviku k dispozici národní předpisy, musí správce tunelu přizpůsobit výcvikový program konkrétním charakteristikám a požadavkům svých tunelů.
Technická zpráva 2007R04 "Návod pro organizování, nábor a výcvik provozního personálu silničních tunelů" se podrobně věnuje náboru a výcviku personálu v kapitolách 7 "Nábor provozního personálu" a 8 "Výcvik provozního personálu" .
Správce musí pravidelně ověřovat efektivitu svých zaměstnanců a postupů, které stanovil. Provozovatel tak musí zajistit, aby byl personál obeznámen s různými zařízeními instalovanými v tunelu a aby tedy uměl zjistit případné nedostatky při různých činnostech a úkolech.
Kromě interních cvičení musí provozovatel a záchranné služby organizovat společná cvičení za účasti dopravní policie, zdravotních služeb a hasičů. Výsledky cvičení by měly být analyzovány. Pokud poznatky ze cvičení odhalí nějaký nedostatek v postupech, je zapotřebí přehodnotit strategie zásahů.
Nová technická zpráva na téma "Dobré postupy pro krizová cvičení v silničních tunelech" bude brzy k dispozici ve Virtuální knihovně PIARC.
Sběr dat týkajících se událostí a nehod a jejich analýza jsou nezbytné jak pro vyhodnocení provozních kritérií, tak pro posouzení rizik v tunelu. Obojí je důležité pro soustavné zvyšování bezpečnosti v tunelu. Sebraná data dovolují konkrétně posuzovat frekvenci vzniku incidentů. Data také poskytují zpětnou informaci o následcích událostí a efektivní roli a účinnosti bezpečnostních opatření a vybavení. Kromě toho podávají dodatečné informace o skutečném chování uživatelů tunelu.
Sběr a analýza dat o událostech a nehodách by měly umožňovat dosažení dvou následujících cílů:
V poslední řadě poskytují také informace (národní statistiky pro různé typy tunelů) využitelné při analýze rizik v tunelech ve fázi projektu nebo v tunelech, které jsou sice v provozu, ale ještě nemají vlastní odpovídající databázi.
Ponaučení z provozu, a zejména z kritických událostí, by měla být analyzována. Pokud výsledky těchto analýz odhalí nedostatky, je příležitost zasáhnout formou zlepšení strategií a/nebo provozních pokynů.
Technická zpráva 2009R08 "Nástroje pro řízení bezpečnosti v silničních tunelech" v kapitole 3 "Sběra analýza dat o událostech v silničních tunelech" podrobně definuje podmínky pro analýzu dat o nehodách a jiných událostech.
Během „života" tunelu by měl provozovatel vykonávat údržbu jak stavební části tunelu, tak i jeho zařízení. Následující odstavce se netýkají údržby stavebních konstrukcí.
Údržbářské úkony na vybavení lze rozdělit do dvou skupin::
Preventivní údržbu se doporučuje provádět tam, kde to je možné, a u systémů bez redundance a s bezpečnostním zaměřením. Preventivní údržba dovoluje naplánovat souběžně různé údržbářské úkony v případě jakéhokoliv uzavření tunelu pro dopravu. Navíc pomáhá udržet vybavení tunelu v dobrém provozuschopném stavu. Je však třeba připustit, že i při velmi pečlivém provádění preventivní údržby nelze úplně předejít případné potřebě opravných zásahů.
Obvykle neprovádí personál provozovatele všechny údržbářské úkony, správce si běžně najímá dodavatele služeb - v úvahu připadá několik variant:
Technická zpráva 05.06.B v kapitole 7 "Náklady na údržbu", technická zpráva 05.13.B v kapitole 4
"Údržba a provoz" a technická zpráva 2007R04 v kapitole 6 "Organizace provozního personálu", poskytují kompletnější informace stran údržby.
Úkony údržby pro obdobné vybavení se tunel od tunelu příliš neliší. Některé tunely však mají specifické vlastnosti (vysoký objem dopravy nebo neustálý dopravní proud, velmi dlouhé objízdné trasy atd.), které výrazně ztěžují úplné nebo i jen částečné uzavření tunelu. V takovém případě může být správce nucen zajistit alespoň určitý rozsah provozu i v době, kdy je prováděna údržba. To je možné jen realizací zvláštních opatření, která zohledňují bezpečnost nejen uživatelů, ale především personálu provádějícího údržbu.
Technická zpráva 2008R15 definuje v kapitole 2 "Provozování existujících městských silničních tunelů" podmínky pro provozování údržby za provozu tunelu.
Obdobné nesnáze, jaké byly popsány výše, se zřejmě objeví při renovaci tunelů, které nejde jen tak uzavřít. Vzhledem k rozsahu údržby mohou takové práce trvat od několika týdnů až po několik měsíců; v důsledku toho je nutné plánovat složitější (a často i nákladnější) opatření.
Technická zpráva 05.13.B rozebírá aspekty týkající se renovací v kapitole 6 "Renovace tunelů" .
Doporučení výše uvedená v oddílech 4.1 až 4.9 mohou být irelevantní (nebo obtížně aplikovatelná) pro krátké tunely, tunely s velmi nízkými dopravními intenzitami nebo pro tunely vzájemně nesouvisející a situované v řídce osídlených oblastech.
Pro takovéto tunely (případně skupiny tunelů ve stejné silniční síti) se doporučuje provádět individuální podrobnou analýzu, která je zaměřena na následující faktory:
Tato analýza umožní zorganizovat a zavést v daných tunelech nejvhodnější provozní systém podle jejich konkrétních podmínek.