Manuál silničních tunelů
Materiály použité na stavbu tunelů musejí vykazovat odpovídající odolnost vůči ohni, aby byla zajištěna jejich soudržnost během evakuace a hašení požáru.
Oddíl VII.3 "Reakce materiálů na oheň" technické zprávy 05.05.B "Kontrola ohně a kouře v tunelech" rozebírá vlastnosti materiálů ve vztahu k ohni s doporučením, aby požadované specifikace materiálů obsahovaly i požadavky na jejich chování v případě ohně. Žádoucími vlastnostmi jsou:
Při požáru nelze zcela předejít tvorbě plynů, ale rizika lze snižovat vhodnou volbou materiálů a návrhem bezpečnostních opatření, jako jsou např. únikové cesty. Cílem těchto opatření je omezit rozsah požáru. Pozornost by měla být také věnována vlastnostem povrchů stěn, včetně dlaždic a nátěrů, odvodnění či osvětlovacích prvků. Nároky na ně kladené by měly zahrnovat i požadavky na jejich chování v ohni.
Měla by být zvážena i možnost, že materiály mohou při vznícení uvolňovat i sloučeniny působící korozi nebo toxické látky, které mohou narušit betonové povrchy. To se vztahuje i na všechny případné nátěry. V případě polypropylenových vláken použitých za účelem snížení rizika drolení je třeba posoudit výdrž betonu po každém větším vystavení ohni. V místech roztavení vláken dochází ke zvýšení porozity, což snižuje odolnost proti karbonizaci a působení sloučenin chlóru.
Povrch vozovky může být tvořen cementovým betonem nebo asfaltem. Článek "Vliv vozovky na požáry v silničních tunelech" v časopise Routes/Roads rozebírá vlastnosti těchto materiálů z hlediska požární bezpečnosti. Jediný beton, který není vznětlivý a nepředstavuje tedy riziko při požárech v tunelech, je beton cementový. Studie a zkušenost ze skutečných požárů nicméně ukazují, že ve chvílích, kdy je ohrožena bezpečnost uživatelů, asfalt nijak zásadně nepřispívá ke zvýšení rozsahu požáru (tj. rychlosti produkce tepla ani celkového rozsahu hořící oblasti). Použití nekrytého asfaltu v tunelech se nedoporučuje, neboť by se rozlité palivo mohlo dostat pod povrch