Manuál silničních tunelů
Manuál silničních tunelů
Pro výbor PIARC, který se před několika lety přejmenoval na „Výbor pro provoz silničních tunelů", jsou provoz a údržba zjevně velmi důležité.
Provoz a údržba zahrnují tři základní okruhy činností:
Efektivní provoz a součinnost různých stran podílejících se na správě tunelu a krizovém řízení jasně podmiňují bezpečnost a komfort uživatelů i provozovatelů v podmínkách běžného provozu i v případě nehody.
Direktiva 2004/54/CE pro "Minimální požadavky na bezpečnost v tunelech transevropské silniční sítě" v evropském kontextu jasně stanovuje, že bezpečnost nezávisí jen na konstrukci a vybavení, ale prokazuje i zvláštní význam činností souvisejících s provozem a údržbou.
Aby byl silniční tunel úspěšně a efektivně řízen a spravován, je třeba stanovit provozní činnosti a organizace za ně zodpovědné tak, aby se zajistilo, že všechny činnosti budou vykonávány v souladu a bezpečně (oddíl Provozní úlohy). Úroveň bezpečnosti poskytovaná uživatelům závisí významně na konkrétních parametrech tunelu, ale závisí také na provozních postupech a lidech, kteří mají tunel na starost.
Zodpovědní účastníci nemusí nutně patřit ke stejné organizaci, účastníci a jejich úlohy se mohou dost lišit. Například za normálních podmínek má dopravu na starosti dopravní policie, ale občas tuto činnost vykonává správce komunikace a v některých případech jsou určité činnosti svěřeny soukromé společnosti/ operátorovi. Navíc některé činnosti (např. řízení dopravy) může vykonávat větší počet organizací (provozní personál, policie, subdodavatel), takže relativní role a konkrétní zodpovědnost musí být jasně stanoveny, stejně tak jako doporučení pro optimalizaci postupů stran účastnících se provozování tunelu a míra jejich spolupráce (oddíl Provozovatelé tunelu).
V každém případě musí být definována organizace provozu a jeho koordinace mezi všemi zúčastněnými stranami, psané postupy a protokoly musí být stručné a jasné, aby byly snadno srozumitelné všem stranám a jasně aplikovatelné i v krizových situacích.
Organizace provozu se může podstatně lišit tunel od tunelu; v důsledku toho lze jen obtížně definovat nějaký jednotný rámec. Je proto vhodné posoudit pro každý tunel nebo skupinu tunelů nejvhodnější typ organizace, který je aplikován v běžném provozu i v případě nouzových situací (oddíl Organizace provozu).
Dále je bezpodmínečně nutné stanovit standardní operační postupy a minimální provozní podmínky a nouzové plány. Je to skutečně zásadní krok při plánování provozních reakcích na možné krizové situace v tunelu, pro různé typy událostí je třeba mít připraveny konkrétní odpovídající postupy (oddíl Provozní instrukce).
Správa a každodenní provoz, stejně tak jako údržba tunelu, vyžadují vysoké provozní náklady a požadavky na financování. Ve skutečnosti jsou z provozního hlediska tunely jedním z nejnákladnějších prvků silniční sítě (s ohledem na spotřebu a potřebu energie, personálu a sledování). Definice a optimalizace jednotlivých složek nákladů tunelu a náležitá doporučení, jak je snížit, byly zkoumány tunelovým výborem PIARC. Je třeba zvážit efektivní využití energie a postupné snižování energetické spotřeby, zvlášť s ohledem na zajištění udržitelnosti provozu silniční sítě (oddíl Provozní náklady).
Posledním zásadním cílem je zajištění odpovídající úrovně kvality služeb pro uživatele. Dosažení tohoto cíle očividně závisí na charakteru a celkovém fungování zařízení a vybavení. Fungování vybavení často záleží na tom, jak je tunel spravován personálem tunelu ve smyslu časového využití a vhodnosti. Proto je nutné, aby byl personál určený k jednotlivým úkolům dobře vybrán a vhodně školen jak při převzetí úkolů, tak průběžně po celou dobu působení ve funkci (oddíl Nábor zaměstnanců).
Úroveň bezpečnosti a dopravní kapacita podléhají změnám souvisejícím s dopravní sítí i s vlastním vývojem dopravy. Provozovatel tunelu může být občas nucen provést menší nebo větší změnu v systému nebo v kriteriích řízení, aby se s těmito změnami vyrovnal. Je tudíž nutné sledovat změny a nehody prostřednictvím informací a zpětné vazby za účelem soustavného a systematického zlepšování provozu tunelu.
Provozovatel potřebuje získávat z provozu zpětnou vazbu, která mu umožní rozhodovat o zlepšeních (oddíl Zkušenosti z provozu).
Konstrukční prvky i technické vybavení vyžadují pravidelnou údržbu. Jejím cílem je zajistit podmínky pro bezpečný provoz pro veřejnost tím, že je tunel udržován ve stavu odpovídajícím stanoveným bezpečnostním standardům (Oddíl Údržba zařízení). Stanovili jsme obecná doporučení pro údržbu v tunelech i konkrétní prvky a jejich zařízení.
Pokud vybavení tunelu přestává vyhovovat potřebám provozovatele nebo zákonným požadavkům, nebo pokud se změní charakter či objem dopravy, může být nutné tunel rekonstruovat nebo renovovat. Pro oblast renovace stávajících tunelů jsme definovali doporučení týkající se hlavně opatření pro snadnější řízení dopravní sítě, spolehlivosti vybavení, jeho životnosti a nákladů na celý životní cyklus (Oddíl Provoz během údržby).
Kapitola 4 se v současné podobě vztahuje k tunelům střední a větší délky, se středními a vyššími intenzitami dopravy, které leží v místech, kde je možná rychlá záchranná akce. Provoz v takových tunelech je organizován specifickým způsobem, který se vztahuje k jednomu tunelu nebo ke skupině tunelů v rámci jedné silniční sítě.
Oddíl Krátké zatížené tunely představuje zvláštní podmínky týkající se krátkých nebo velmi málo zatížených tunelů či samostatných tunelů v řídce osídlených oblastech.
Tuto kapitolu napsala Pracovní skupina 1 výboru C4 (2008-2011), v níž:
Verze pro tisk