7.3. Bezpečnostní úkryty

Většina tunelů má po celé své délce v pravidelných rozestupech nouzová stanoviště, zpravidla vybavená nouzový telefonem i přenosnými hasicími přístroji (a občas i hadicemi), které mohou uživatelé tunelu použít při poruše vozidla či nehodě.

Stavební řešení a umístění těchto stanovišť jsou velmi různorodé, od prostých skříněk připevněných na stěně tunelu přes výklenky až po skutečné místnosti, které mohou, ale nemusí být odděleny od dopravní části tunelu dveřmi. Úkryty dovolují posádkám nepojízdných vozidel vzdálit se z vozovky a tak minimalizovat hrozbu sražení jedoucími vozidly.

Pro předcházení pocitům klaustrofobie se doporučuje používat pro uzavřená stanoviště dveře se skleněnými průhledy splňující odpovídající předpisy. Dobrou alternativou je i nepřítomnost dveří a zajištění možnosti bezproblémové rozmluvy použitím technologií pro potlačení hluku.

The Technická zpráva 2008R17: "lidský faktor bezpečnosti silničních tunelů s ohledem na uživatele" se věnuje lidskému faktoru s ohledem na projektování takových zařízení, která musí být snadno rozpoznatelná a jasně označená.

Vybavení dostupné na nouzových stanovištích je probráno v kapitole Zařízení & systémy.