7.2. Zařízení pro vozidla

Převážná většina tunelů nemá odstavný pruh. To zvyšuje pravděpodobnost tvorby kolon - v závislosti na intenzitě dopravy může nepojízdné vozidlo nebo jiná událost přinutit řidiče zastavit. Podle některých statistik z Německa a Francie jsou tunely bez odstavného pruhu méně bezpečné než tunely s odstavnými pruhy (viz technická zpráva 2008R17: "lidský faktor bezpečnosti silničních tunelů s ohledem na uživatele").

Nouzová stání dovoluji vozidlům v tunelu zastavit, aniž by blokovala jízdní pás. To snižuje narušování dopravního proudu a tedy i riziko kolizí. Pro posádku je jednodušší a bezpečnější opustit vozidlo na nouzovém stání, například proto, aby přivolala pomoc nouzovým telefonem. Ochrana před dopravním proudem je důležitá zvlášť pro invalidní řidiče. Nouzová stání jsou také velmi důležitá pro údržbu tunelu, dovolují bezpečné stání servisních vozidel.

Vzdálenosti mezi stáními se liší tunel od tunelu. Podle některých národních doporučení je tato vzdálenost závislá na kategorii komunikace, která tunelem vede. Technická zpráva 1995 05.04.B "silniční bezpečnost v tunelech"T udává, že stupeň využití nouzových stání je všeobecně nízký. I v tunelech s nouzovými stáními je na nich odstaveno jen asi 20% porouchaných vozidel. Zpráva přináší i doporučení, jak tuto situaci zlepšit.

V delších tunelech mohou být také zařízení pro otočení vozidel do protisměru nebo přejezd do vedlejšího tubusu. Toho mohou využít vozidla údržby tunelu, záchranná vozidla manévrující při nehodě nebo při řízení dopravy v případě nehody. V některých zemích se budují dokonce i obratiště. Zatímco osobní automobily a dodávky se mohou otočit i v oblasti nouzového stání, těžší nákladní vozidla a autobusy potřebují pro otočení do protisměru více místa. Rozměry obratišť jsou obvykle 4 x 17 metrů a více (viz technická zpráva 1999 05.05.B: "kontrola ohně a kouře v silničních tunelech" ). Pokud se budují, měla by vzdálenost mezi nimi být vždy asi 1 až 2 kilometry.