Manuál silničních tunelů
Pro usnadnění a ujasnění komunikace je třeba definovat jisté minimální množství termínů, které se vztahují k vozovce a jejímu okolí. Pracovní skupina, která vytvořila Technickou zprávu 05.11.B se rozhodla používat následující terminologii:
Toto rozdělení je obhajitelné s ohledem na to, že na rozdíl od relativní shody ohledně rozměrů a užití vozovky, existují mezi jednotlivými státy výrazné rozdíly v rozměrech a využití okolí vozovky. Odstavný pruh je definován jako „oblast se zpevněným povrchem, kde se dají v případě potřeby odstavit vozidla."
Na pozemních komunikacích dálničního typu je na povrchu odstavný pruh většinou přítomný. Volné zpevněné plochy v tunelech jsou z ekonomických důvodů často omezeny. Toto omezení může znemožnit odstavení porouchaných vozidel na zpevněném povrchu přiléhajícím k jízdnímu pruhu tak, aby nedošlo k částečnému záboru i jízdního pruhu a tedy narušení dopravního proudu.
Geometrie okolí vozovky se v různých zemích liší, nelze tedy poskytnout nějaká obecná pravidla a údaje. V mnoha zemích je kvůli nákladům šířka zpevněného volného prostoru příliš malá na plnohodnotné odstavení vozidla. Proto se v určitých rozestupech budují nouzová stání. Nicméně podle norských a španělských zkušeností jen asi 40% nepojízdných vozidel k nim úspěšně dojede a využije je. To ukazuje na neschopnost jednotlivých stání plně nahradit odstavné pruhy: viz oddíly 8 až 10 kapitoly III "Poruchy" zprávy 05.04.B.
Volný zpevněný prostor by měl poskytnout možnost odstavení porouchaného vozidla mimo vozovku. Tudíž jeho šířka měřená od vnějšího okraje vodícího proužku by měla být minimálně šířka osobního automobilu (1,75 m) plus šířka 0,50 m, aby motoristé mohli z vozu vystoupit; celková šířka volného zpevněného pásu by tedy měla být 2,45 m.
Pokud by v odstavném pruhu měla být možnost odstavit mimo vozovku i těžká vozidla, je zapotřebí šířka (2,50 + 0,50 + 0,20 =) 3,20 m, jak je vysvětleno v kapitole 6 "Okolí vozovky " zprávy 05.11.B.
V případě tunelu lze diskutovat, je-li odstup objektů dán vzdáleností mezi vnitřní hranou vodícího proužku a obrubníkem chodníku, hranou bezpečnostních zábran či svodidla nebo boční stěnou tunelu. Panuje obecná shoda na tom, že v případě chodníku na nízké úrovni je vhodnou mírou vzdálenost ke stěně tunelu. Při chybějícím chodníku se spíše zvažuje odstup od základny nebo horní hrany zábrany.
Zejména v tunelech oceňují řidiči určitý odstup od stěny (chodníku, svodidla nebo zábrany) kvůli malému pohybu úhlu viditelnosti, pokud je zaměřen na objekt. Zkušenosti ukazují, že pokud je odstup objektu v tunelu menší než na přilehlém úseku na povrchu, tíhnou řidiči k dodržování jistého odstupu od stěny tunelu: viz kapitola 6 "Okolí vozovky" zprávy 05.11.B.
Pokud se vozidlo překračující vodicí proužek nedá odklonit včas, je třeba minimalizovat důsledky jeho kolize se stěnou. Toho lze dosáhnout prostřednictvím bezpečnostních zábran nebo svodidel. Bezpečnostní zábrany zabírají méně místa než svodidla. Pokud vozidla narazí do zábrany pod malým úhlem, mohou být svedena zpět do dopravního proudu a je větší šance na odvrácení závažných nehod.V případě nárazu pod větším úhlem mohou být následky kolize vážnější. Svodidla jsou oproti zábranám méně účinná pro korekci směřování vozidel, ale v případě kolize pod větším úhlem způsobují menší poškození. Proto se zábrany preferují u tunelů s úzkým volným prostorem a svodidla v případech širokého zpevněného volného prostoru.
Protože svodidla vyžadují prostor pro ohyb, je nezbytná dodatečná šířka tunelu, což v mnoha případech není přijatelné z ekonomického hlediska. Bezpečnostní zábrany fungují lépe zejména v malých rychlostech, kromě toho jsou méně náročné na údržbu.