5.3. Vliv na vodu

Dopad silniční infrastruktury na kvalitu vody může být velmi značný jak během normálního provozu, (úniky uhlovodíkových látek, ojíždění pneumatik atd.), tak při mimořádných událostech (úniky velkého množství znečišťujících látek).

Existence tunelu toho na problému moc nemění. V tunelu i na normální silnici je třeba vodu čistit (odstranění nečistot, cezení) před tím, než může být vypuštěna do okolního prostředí. Při projektování vodních systém je nutné vzít v úvahu několik specifik tunelů. V první řadě se tunely musí pravidelně čistit, tunely s velkými dopravními proudy i jednou měsíčně. To vyžaduje značné množství vody, navíc obsahující čisticí prostředky. Tunely, v nichž je povolena jízda vozidel přepravujících nebezpečné náklady, musí být vybaveny zvláštními kanály pro omezení šíření hořlavých kapalin na vozovce. Dojde-li k jejich náhodnému úniku, může být rychlost proudu znečišťujících kapalin v kanálu vyšší, než bývá obvyklé na povrchových komunikacích, a vodní systém tunelu musí být schopen se vypořádat i s takovým proudem.

Období výstavby tunelu v citlivé oblasti může být z hlediska vodního prostředí velmi náročná, například stran zákalu ve vodě odtékající ze staveniště. To může vyžadovat různá protiopatřením, což v některých případech může výstavbu dost zkomplikovat a prodražit. Záležitosti výstavby tunelů a související problémy jsou mimo rámec zaměření PIARC. Pokud se čtenář o tuto problematiku zajímá, doporučujeme kontaktovat ITA pro více podrobností.

Dopad na vodní režim se musí prozkoumat pro celý životní cyklus infrastruktury, jakou jsou tunely.

Většina působení tunelu na vodní systém (a vody na tunel) probíhá během výstavby tunelu, ale některé vlivy trvají velmi dlouho a mohou komplikovat provoz a údržbu tunelu. Těmto procesům je nutné věnovat pozornost už během plánování a projektování tunelu, má-li se předejít nepříjemným a drahým pochybením. Detailní výzkum povrchových i podpovrchových vodních stavů by měl probíhat před začátkem, ale i v průběhu výstavby. Je záhodno volit co nejméně rušivé vedení tunelu (a stavební prvky), tak aby bylo minimalizováno narušení či změna hydrologických vzorců a procesů.

V zásadě se tunely mohou dělit na nepropustné (nedovolují žádný vstup vody, na hranici tunelu je plný vodní tlak) a na propustné či polopropustné (dílčí vstup vody do tunelového systém, na rozhraní tunelu a okolí se nevytváří plný vodní tlak). V praxi jsou tunely propustné během výstavby a polopropustné za provozu. Obrázek. 5.3.1 ukazuje vnikání vody do segmentově budovaného tunelu, který by měl být nepropustný.

VV nezděných tunelech (nebo v tunelech s propustným obložením) může hrát pronikání vody důležitou roli. Obrázek 5.3.2 ukazuje vodu proudící skrz propustnou bazaltovou vrstvu v Kanadě.

Vysychání podzemní vody související se stylem výstavby infrastruktury je čím dál důležitějším tématem. Tento efekt zpravidla během provozu tunelu nekončí, hladina podzemní vody oproti výchozímu stavu klesá, a to nevratně ovlivňuje místní zdroje vody.

Voda vnikající do tunelu může rozpouštět hydroxid vápníku v betonovém ostění, čímž se stává zásaditější a vytváří pevné sraženiny v odtokových systémech. Tento efekt je častější ve starých tunelech se zastaralými odtokovými systémy. Obrázek 5.3.3 ukazuje tekoucí vodu v odtoku a sraženiny hydroxidu vápníku na betonovém ostění, obrázek 5.3.4 dokumentuje podobný jev na konstrukčním spoji