Manuál silničních tunelů
S narůstajícím počtem budovaných nebo plánovaných tunelů po celém světě a stoupajícími dopravními intenzitami v tunelech již existujících roste stále význam otázek bezpečnosti. Nehody v silničních tunelech nemusí být častější než na povrchových úsecích silnic, ve skutečnosti tunely poskytují bezpečnější prostředí pro řidiče s vyšší úrovní kontroly řízení. Následky větších nehod v uzavřeném prostředí tunely nicméně mohou být podstatně vážnější než na povrchu a také budívají silnější reakce veřejnosti.
„V moderních silničních tunelech je bezpečnost zaručena díky integrovanému přístupu. Dosažení bezpečnostních požadavků napomáhají sady pokročilých nástrojů, jako jsou analýza rizik, bezpečnostní inspekce a postupy, které se uplatní od počátku plánování a projektování nového tunelu až po provoz a vylepšování stávajících tunelů."
Odpovídající úrovně bezpečnosti v tunelu, která je srovnatelná se situací nad zemí, lze dosáhnout strukturovaným a integrovaným přístupem k projektu a provozu tunelu, který se soustředí na prevenci závažných nehod a zmírňování jejich následků. Toho dosahuje usnadněním a propagováním neasistované evakuace v první fázi, následovanou účinným zásahem záchranných služeb.
Důležitou lekcí je i poučení se ze zkušeností dřívějších nehod v tunelech, které jsou probírány v oddíle Poučení z nehod. Předchozí nehody v tunelech vedly k vzrůstajícímu uvědomění a zájmu o bezpečnost tunelů na mezinárodní úrovni.Po zveřejnění výsledků vyšetřování požáru v tunelu pod Mont Blancem z roku 1999 přistoupila řada zemí po celém světě k revizi a aktualizaci národních standardů a směrnic pro bezpečnost v tunelech.
Ekonomický výbor pro Evropu při OSN (UNECE)ustanovil expertní skupinu na bezpečnost v tunelech, se zastoupením PIARC, jež v roce 2001 vytvořila Doporučení pro všechny aspekty tunelové bezpečnosti. Tato doporučení přispěla k rozvoji a aktualizaci mezinárodních standardů pro bezpečnost v tunelech. V Evropě připravila Evropská komise direktivu pro minimální požadavky na bezpečnost v silničních tunelech na Transevropské silniční síti, která vstoupila v platnost v roce 2004.
Činili se i v jiných částech světa. V USA prošla národní norma pro požární bezpečnost v silničních tunelech (NFPA 502) pravidelnou aktualizací zohledňující nedávné výzkumy i poučení z předchozích nehod v tunelech.
Minimální požadavky stanovené evropskou direktivou se vztahují na tunely nacházející se na transevropské silniční síti. V zemích po celé Evropě, ale i jinde, mohou být předpisy a požadavky stran bezpečnosti v tunelu méně přísné než tato direktiva. Takové normy mohou být postaveny na konkrétních podmínkách v jednotlivých zemích a vztahovat se k tunelům, které nejsou podřízeny direktivě, jako jsou například městské tunely.
Technický výbor pro provoz silničních tunelů PIARC posunul hlavní body problematiky bezpečnosti díky vydávání řady zpráv specializovanými pracovními skupinami. Navíc k jeho vlastním aktivitám a rozvoji legislativy se podílel formou výzkumných projektů a tematických sítí (zejména v Evropě), pro poznání a pochopení principů bezpečnosti v tunelech.Celou komunitu specialistů na tunely přivedl k závěru, že integrovaný přístup k problematice je nutný. Tyto obecné principy jsou obsaženy v oddíle Obecné principy tohoto manuálu, integrovanému přístupu se věnuje oddíl Integrovaný přístup.
Podrobnější informace o mezinárodní spolupráci zaměřené na lepší poznání a zlepšování bezpečnosti tunelů lze najít v následujících dokumentech:
Kromě těchto aktivit PIARC také podporuje Výbor provozní bezpečnosti v podzemních zařízeních (ITA-COSUF) a Mezinárodní asociaci tunelů a pozemních prostor (ITA) jakožto mezinárodní síť pro výměnu zkušeností a propagaci bezpečnosti.
Klíčem k integrovanému přístupu k bezpečnosti silničních tunelů je stanovení kritérií úrovně bezpečnosti, analýza bezpečnosti a posouzení rovnováhy mezi náklady a přínosy pro dosažení odpovídající úrovně bezpečnosti. Proto jsou zásadní posouzení rizik a základní nástroj řízení bezpečnosti v tunelu rozebírány v oddíle Ohodnocení rizika.
Zvláštní význam a také potřebu pozornosti při analýze a posuzování bezpečnosti tunelu mají požáry v tunelech, jimž se věnuje oddíl Požární bezpečnost a přeprava nebezpečných nákladů z oddílu Nebezpečné náklady.
Pro maximalizaci účinnosti řízení bezpečnosti v tunelu jsou zapotřebí určité nástroje pro podporu strategie, rozhodování v kritických otázkách a pro udržování neustálého přehledu o všech bezpečnostních otázkách v průběhu cyklu života tunelu, včetně průběžného záznamu s možností hledání. Tři hlavní nástroje ohledně správy bezpečnosti tunelu jsou bezpečnostní dokumentace, sběr a analýza dat o nehodách a bezpečnostní inspekce. Těm je věnován oddíl Bezpečnostní procesy.
Nové požadavky na bezpečnost směřují společně s nárůstem dopravy k vylepšování existujících tunelů. To vede ke značně specifickým problémům zkoumaných v oddíle Zlepšování bezpečnosti.
Tvorbu této kapitoly koordinovala Pracovní skupina 2 výboru C4 (2008-2011), v níž: