2.4. Posuzování rizik

V minulosti bylo navrhování bezpečnosti v silničních tunelech v mnoha zemích založeno do značné míry na tom, co stálo v normách a předpisech. Pokud byly splněny odpovídající předpisy a relevantní směrnice, tunel byl považovaný za bezpečný.

Tento předpisový přístup má však několik omezení:

• I když tunel splňuje všechny předepsané požadavky, vždy v něm existují rizika, která nejsou příliš patrná a konkrétně upravená v předpisech.
• Předpisový přístup definuje jistý standard vybavení tunelu, ale nezohledňuje specifické podmínky jednotlivých tunelů. Kromě toho se při závažných nehodách situace zcela liší od běžného provozu, může dojít k celé řadě situací vymykajících se stávajícím provozním zkušenostem.

Pro posuzování specifik tunelového systému (včetně vozidel, uživatelů, provozu, záchranných služeb a infrastruktury) a jejich dopadu na bezpečnost lze kromě předpisového přístupu použít navíc i přístup na základě rizik - takzvané posuzování rizik.

Přístupem na bázi rizik se lze věnovat různým druhům hrozeb, například škoda hrozící určitým skupinám osob (společenské hrozby) nebo konkrétním osobám (osobní hrozby), ztrátám na majetku, poškození životního prostředí nebo škody na hodnotách nehmotného charakteru. Běžně se posuzování rizik pro tunelové projekty soustředí na společenská nebezpečí pro uživatele, která lze vyjádřit jako očekávaný počet úmrtí za rok nebo jako histogram zachycující vztah mezi frekvencí a následky možných nehod v tunelu (vyjádřených v počtu mrtvých).

Posuzování rizik je systematický přístup k analýze posloupností, provázanosti potenciálních nehod a událostí, čímž se identifikují kritické části systému, odhalují se možná zlepšující opatření. Proces posuzování rizik se skládá ze tří kroků:

• Analýza rizik: Analýza rizik se věnuje základní otázce: "Co se může stát, jaká je pravděpodobnost situace a její důsledky?". To zahrnuje identifikaci možných rizik, určení jejich pravděpodobnosti a posouzení možných následků pro každý případ. Analýza rizik se může provádět kvalitativně, kvantitativně i kombinací obou přístupů. Pro silniční tunely se hodí dva typy přístupu:
  - Metoda na bázi scénářů, zkoumající definované sady relevantních scénářů, které jsou posuzovány samostatně;
  - systémový přístup, který zkoumá celkový systém integrovaným postupem, který zahrnuje všechna relevantní scenária ovlivňující rizika v tunelu, čímž se získají indikátory rizik pro celý systém.
  Pro systémovou analýzu rizik jsou obvyklé kvantitativní metody. Pravděpodobnosti nehod, jejich následků s různými škodovými ukazateli (např. vyjádřené v počtu úmrtí, zranění, škody na majetku, přerušení provozu) a souhrnná rizika se stanovují početně, kdy se berou v úvahu relevantní faktory systému a jejich provázanost.

• Hodnocení rizik: Hodnocení rizik míří na otázku přijatelnosti a explicitní diskuzi o bezpečnostních kritériích. Jinými slovy odpovídá hodnocení rizik na otázku: "je stanovené nebezpečí přijatelné?" Pro systematické hodnocení rizik je nutné definovat bezpečnostní kritéria a tak umožnit rozhodnutí, zda je riziko přijatelné či nikoliv. Kriteria přijatelnosti musí být volena v souladu s druhem prováděné analýzy rizik. Například kritéria pro metodu scénářů mohou být nastavena na posuzování výsledků analýzy rizik pro scénáře, zatímco kritéria vyjádřena jako osobní rizika (např. pravděpodobnost úmrtí za rok pro konkrétní osobu vystavenou nějaké hrozbě) či společenská rizika (např. referenční řada v histogramu) se mohou použít při analýze rizik systémovou metodou. Existují různé metody hodnocení rizik, buď mohou vycházet ze srovnání relativních hodnot, efektivnosti vynaložených prostředků, nebo použití absolutních kritérií rizik. V praxi se nicméně často používá kombinace různých přístupů.

• Plánování bezpečnostních opatření: Pokud je riziko vyhodnoceno jako nepřijatelné, musí se navrhnout dodatečná bezpečnostní opatření. Efektivita (a také nákladová efektivita) dalších opatření se může určovat analýzou rizik, kdy se posuzuje dopad na četnost a následky různých scénářů. Plánování bezpečnosti má odpovědět na otázku "Jakými prostředky nejlépe zajistit bezpečný (a nákladově efektivní) systém?"

Zjednodušený graf na obrázku 2.4-1 předvádí hlavní kroky procesu posuzování rizik.

Posuzování rizik pro silniční tunely dovoluje strukturované, harmonizované a transparentní posouzení rizik pro konkrétní tunel, včetně zohlednění relevantních faktorů a jejich provázanosti. Modely posuzování rizik přinášejí podstatně lepší pochopení procesů souvisejících s rizikem, než by kdy mohly koncepty postavené výhradně na zkušenostech. Kromě toho umožňují i posouzení nejlepších dodatečných bezpečnostních opatření ohledně minimalizace rizik a dovolují porovnání jednotlivých alternativ. Přístup posuzování rizik tedy může být v kontextu řízení bezpečnosti tunelu vhodným doplňkem předpisového přístupu z norem a směrnic. V praxi se užívají různé metody pro řešení různých druhů problémů. Doporučuje se zvolit tu nejvhodnější metodu dostupnou pro daný problém.

Ačkoliv se modelování rizik snaží být co nejblíže realitě a implementovat realistická vstupní data, je důležité si uvědomit, že model nemůže nikdy předpovědět reálné události a výsledky vždy obsahují jistý stupeň nejistoty a neurčitosti. S přihlédnutím k této nejistotě by kvantitativní analýza rizik měla být považována za přesnou jen v řádu své velikosti a měla by být doplněna o studie citlivosti nebo podobnými analýzami. Hodnocení rizik srovnáním relativních hodnot (například srovnání existujícího a referenčního stavu tunelu) může zvýšit robustnost vyvozovaných závěrů, ale je třeba být opatrný při definování referenčního tunelu.

Základní principy a důležité prvky metodiky analýzy rizik jsou obsaženy  v technické zprávě 2008R02 "Analýza rizik pro silniční tunely".

Tato zpráva také představuje průzkum praktických metod a soubor případových studií.

Různé přístupy k posuzování rizik jsou představeny a rozebírány v nové zprávě nazvané "Současná praxe v hodnocení rizik v silničních tunelech". Tato zpráva obsahuje také aktuální informace ohledně analýzy rizik a v současné době se dokončuje.