Manuál silničních tunelů
Manuál silničních tunelů
Nebezpečné materiály jsou důležité v průmyslové výrobě i každodenním životě a musí být přepravovány. Je však potřeba si uvědomit, že v případě uvolnění při nehodě představují tyto náklady značnou hrozbu, ať už na povrchovém úseku komunikací či v tunelu. Nehody zahrnující nebezpečné náklady jsou poměrně vzácné, ale mohou vést k velkým ztrátám na životech, majetku i životním prostředí. Je potřeba zvláštních opatření, aby byla zajištěna ta nejvyšší možná bezpečnost převozu těchto nákladů. Z těchto důvodů je ve většině zemí přeprava nebezpečných nákladů přísně regulovaná.
S přepravou nebezpečných nákladů v tunelech souvisí zvláštní problémy, protože nehoda uvnitř tunelu by v uzavřeném prostředí tunelu mohla mít ještě vážnější následky. Je třeba zohlednit následující otázky:
V letech 1996 až 2001 podnikly Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a PIARC významný společný výzkumný projekt, který měl přinést rozumné odpovědi na výše uvedené otázky - OECD. Přeprava nebezpečných nákladů silničními tunely. Bezpečnost v tunelech, Paříž: OECD Publishing, 2001 ISBN 92-64-19651-X. Následující odstavce shrnují výstupy z projektu a další vývoj.
Prvním krokem společného výzkumného projektu OECD/PIARC byl mezinárodní průzkum regulace týkající se silniční přepravy nebezpečných nákladů obecně a v tunelech.
Průzkum ukázal, že všechny zkoumané země mají konzistentní regulaci přepravy nebezpečných nákladů po silnici obecně a tato omezení jsou ve značné části světa standardizovány. Například ADR (Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných nákladů po silnici) se používá v Evropě a asijské části Ruské federace. Většina států USA a kanadských provincií používá normy v souladu s modelovými regulacemi OSN. Austrálie a Japonsko mají vlastní předpisy, ale australská ustanovení se přizpůsobila systému OSN.
Na druhé straně průzkum ukázal velkou rozdílnost v regulaci ohledně přepravy nebezpečných nákladů tunely. Omezení a zákazy pro tunely se významně lišily v různých zemích a dokonce i v různých tunelech ve stejné zemi. Nejednotnost tunelové regulace představovala problém pro organizaci přepravy nebezpečných nákladů a vedla ke spoustě porušení předpisů vozidly přepravujícími nebezpečný náklad.
V rámci společného projektu navrhly OECD a PIARC harmonizovat systém regulace. Tento návrh byl dále rozpracován Evropským ekonomickým výborem při OSN (UN ECE) a poté v roce 2007 zaveden v Evropě v dalších revizích ADR.
Harmonizace vychází z předpokladu, že v tunelech existují tři hlavní nebezpečí, která mohou vést k velkým ztrátám na životech nebo k poškození konstrukce tunelu. Lze je seřadit následovně podle klesající vážnosti následků a rostoucí účinnosti ochranných a zmírňujících opatření: (a) exploze; (b) únik toxických plynů či agresivních toxických tekutin; (c) požáry. Omezení nebezpečných nákladů v tunelech probíhá zařazením tunelu do jedné z pěti tříd označených velkým písmenem od A do E. Principy těchto tříd jsou následující:
| Třída A | Bez omezení přepravy nebezpečných nákladů |
|---|---|
| Třída B | Zákaz přepravy nebezpečných nákladů, které by mohly vést k velmi velkému výbuchu |
| Třída C | Zákaz přepravy nebezpečných nákladů, které by mohly vést k velmi velkému výbuchu, velkému výbuchu nebo velkému úniku toxických látek |
| Třída D | Zákaz přepravy nebezpečných nákladů, které by mohly vést k velmi velkému výbuchu, velkému výbuchu, velkému úniku toxických látek nebo velkému požáru |
| Třída E | Zákaz všech nebezpečných nákladů (vyjma pěti typů nákladu s velmi nízkým rizikem) |
Více informací k tématu lze najít na následujících webových stránkách:
Zákaz přepravy nebezpečných nákladů tunelem neodstraní nebezpečí úplně, ale změní je a přesune je jinam, kde ve skutečnosti mohou být celková rizika ještě větší (například objížďka hustě obydlenou oblastí). Proto společný výzkumný projekt OECD/PIARC doporučil, aby rozhodnutí o povolení/zákazu přepravy vycházelo ze srovnání různých alternativ a zohlednilo nejen cestu tunelem, ale i možné náhradní trasy.
Byl navržen racionální rozhodovací proces, jehož struktura je ukázána na následujícím obrázku. První kroky by měly poskytnout objektivní ukazatele rizik vycházející z kvantitativní analýzy rizik (QRA). Závěrečné kroky berou v úvahu ekonomická a jiná data, ale i politické preference toho, kdo rozhodnutí dělá (například vyhýbání se riziku). Pozdější kroky mají za základ model pro podporu rozhodování (DSM).
Projekt OECD/PIARC vyvinul QRA model i DSM. Model QRA v současnosti využívá řada zemí. Vychází ze systémově založeného modelu analýzy rizik (viz oddíl 2.4 pro definici) a vytváří ukazatele společenských rizik (histogramy pro uživatele tunelů a osoby trvale žijící v blízkosti tunelu) i osobních rizik (pro osoby žijící v sousedství tunelu, poškození tunelu a životního prostředí. Dá se použít pro trasy vedoucí tunelem i jen po povrchových úsecích takže lze porovnávat rizika na alternativních trasách. \model je postaven na 13 scénářích nehod odpovídajících každé z pěti tříd (i když třídy D a E nelze rozlišit, neboť vedou k týmž rizikům). Model je možné zakoupit od PIARC a je podrobněji popsán na jejich webové stránce.
Další údaje a příklady využití lze najít na následující PIARC odkazech:
Additional information as well as examples of application can be found in the following PIARC references:
Společný výzkumný projekt ECD/PIARC také zahrnoval prošetření opatření, která by mohla snížit pravděpodobnost či následky nehody zahrnující nebezpečný náklad v tunelech, kde je takový náklad povolen.
V první řadě byl analyzován stávající stav znalostí, což vedlo k identifikaci a popisu všech možných opatření, z nichž mnohé jsou popsány ve druhé části tohoto manuálu (kapitoly 6-9). Druhý, náročnější krok spočíval v pokusu ohodnotit přínos jednotlivých metod pro rizika nebezpečných nákladů vztažený k nákladnosti těchto metod. Náklady nebyly zkoumány do detailů, neboť by závisely na specifikách jednotlivých tunelů a je třeba je posuzovat pro konkrétní projekt. Pozornost se soustředila na účinnost opatření.
Některá z možných opatření pro snížení míry rizika jsou zohledněna přímo v QRA modelu vyvinutém v rámci projektu (viz výše). Ta se označují jako „přirozená" opatření. Účinnost všech těchto opatření i všech jejich kombinací je posouzena tak, že model proběhne s jednotlivými opatřeními (a jejich kombinacemi) zapnutými a vypnutými. Jednotlivé výsledky se následně porovnají. Bylo provedeno velké množství testů se závěrem, že nelze stanovit žádné všeobecné ohodnocení účinnosti opatření, protože ta se výrazně liší případ od případu. Posouzení účinnosti by se tedy mělo provádět pro konkrétní projekty.
Účinnost dalších, „negativních" opatření se posuzuje podstatně obtížněji. Byly navrženy metody pro jejich zohlednění. Více informací lze najít v kapitole VII Projektové zprávy OECD (Opatření pro snižování rizika).
Verze pro tisk